O neskutečně horkém víkendu jsme vyrazili na dlouhou cestu klikatými cestami do malebně schované Všeminy pomoci při organizaci programu dne dětí Dětského domova a základní školy Vizovice.

Jedno úterní odpoledne slunného májového dne proběhlo skutečně slavnostní a navzdory pracovní době hojně navštívené otevření zrekonstruovaného lesního hřbitova Borek v Domašově. Byli jsme u toho, stáli čestnou stráž v uniformách první republiky. Proběhly proslovy, zpívaly sbory, zněly hymny, smály se děti, dospělí se veselili, no jak už to tak bývá. Zkrátka pohodová akce.

Zlověstné zprávy o tom, že letošní "Stříbrnka" totálně vybouchla a bitva se konat nebude, se naštěstí ukázaly nepravdivými. Javornická dělostřelecká v těžkém počtu pěti chlapů, jednoho adjunkta a jedné vojákomarkytánky, co si nestihla včas došít nové gatě, se v sobotu 9. června vydala na západoseverozápad vstříc největší horské pevnosti ve střední Evropě.

V pátek 4. května 2012 jsme naplnili Stázinu a vydali se do "Žabkovic", kde jsme měli sraz s dělostřelci z Klodska. Společně jsme vyrazili na dvanáctihodinovou štreku napříč celým Polskem. Za celou cestu jsme viděli více kurev než srnek.

Krásná vodní tvrz Wisloujscie ukrývala ve svém podzemí poklad: 40 nových kanónů vyřádkovaných ve třech řadách. Nepřejet někdo přívodní kabel k lampě, tak jsme měli brady až na zemi. 

Již na parkovišti byla spousta maškar, ať kompletních či ještě dolaďujících nezbytné detaily. Na seřadišti u dětského hřiště na nás organizátoři připravily pálenkový nájezd. Jejich dlouholetá příprava, důkladné studium protivníka a vyšperkovaná kvalita jejich zbraní způsobila, že se nám nepovedlo odrazit jejich nápor ani za pomocí "rozvlněného karé". V odvetný krok jsme alespoň téměř do vyjedení drželi v obklíčení košík výborných koláčků i s jeho pohlednou nositelkou.

Po týdenním pochodu jsme dorazili v pátek do Tvarožné. Další posily dorazily večer Fordem.

Dopolední déšť naštěstí neměl dlouhého trvání. Stačil však rozmočit bitevní pole. Vpřed! Munici složit! Čistit! Patronu! Ládovat! Zátravku zasypat! Pal! Čistit! Zpět! Držet linii s granátníky! A takhle několikrát dokola s manévrujícím levým křídlem granátnického batalionu. Tohle řemeslo zvládáme v pohodě na rovině. Od teď vím, že jsme schopni bezpečně střílet i na kluzkém svahu, který sklonem připomíná černou sjezdovku, a ještě vtipkovat.

V Heršpicích jsme ranní gulášek zajedli perníčkama. Po fotografování pro starostu jsme se rozdělili. Strážce korkoťunku, Emilek a největší lenoch (Kikin) si zahráli transformers a pomohl klukům rozložit a naložit náš kanón. Takovým malým divem světa bylo, když celý žebřiňák natlačili do vozíku.

Při průchodu jednou dědinou se rozezněl zvon. (Po důvodu jsme raději nepátrali.) Ve Zbyšově nám dokonce Marta Kubišová zazpívala Řekni, kde ty kytky jsou. Samozřejmě jsme se přidali k tomuto protestsongu.

Vyškovské ráno začalo slibně. Bylo by to pokračovalo dále, pokud by stavaři podjezdu počítali s výškou našeho praporu. Nepočítali! Nedali jsme si pozor a zlomili žerď o vrch podjezdu :-( Naštěstí máme zručného stolaře s sebou a hodinu poté již vše vypadalo vpořádku. Na náměstí samém si mimo jiné mohly gymnasistky vyzkoušet střelbu z flinty. Jako poděkování jsme také vyfasovali proviant.

Kobylky, štábní a kočí spali na ranči Čára.