Počtvrté na Stříbrné Hoře: kašpárci a třicet výstřelů
Zlověstné zprávy o tom, že letošní "Stříbrnka" totálně vybouchla a bitva se konat nebude, se naštěstí ukázaly nepravdivými. Javornická dělostřelecká v těžkém počtu pěti chlapů, jednoho adjunkta a jedné vojákomarkytánky, co si nestihla včas došít nové gatě, se v sobotu 9. června vydala na západoseverozápad vstříc největší horské pevnosti ve střední Evropě.
Letošní atmosféra byla vpravdě komorní: domácí, my, Kladsko, nějací Němci a naši "oblíbení" brufeni ze Svídnice, s nimiž jsme nakonec svorně zaútočili na nepřátelskou pevnost. Bitevní ukázka potvrdila pravidlo, že co je malé, to je milé, a že i se čtyřiceti kašpárky (pardon, vojáky) se dá zahrát velké divadlo. Tak například náš Ferda se ukázal! Bohatě zásobený střelným prachem pořadatelů stačil vystřílet téměř třicet ran a za pomoci chlapů jako šemík "skočil" po prvních třech výstřelech z příkrého srázu dolů na bojiště, aby dál kosil nepřátelské šiky.
V závěru bitvy stihl na kopec vysupět náš starý kamarád Henry od šumperských mušketýrů se ženou a dětmi. Jejich nadšení z pevnosti nepokazil ani večerní slívanec, který jinak pořádně zmáchal slavnostní róby dam mířících na pevnostní bál. No co Vám mám povídat! I tahle akce strhala "rekordy" v účasti. Hlavně jsme málem přišli o velitele, který byl zástupem tancechtivých dam téměř utancován k smrti. No a v neděli ráno jsme si vydechli podruhé. To když se ukázalo, že velitelovo čarování na přivolání slunce naštěstí zabralo a my nemusíme potupně mizet pod rouškou tmy. Ale třikrát jsme to opakovat vážně neměli! Při sklízení tábora tedy pralo pekelně...
Petruše
