Ve Slavkově léta páně 2017
„Komu je horko, ať si rozepne kabát.“ Napoleonova rada vojákům v bitvě u Slavkova
Byla teplota kolem nuly, sychravo, bláto a nad bojištěm svítilo Napoleonovo pověstné krvavé slunce dne 2. prosince 1805
„Velitel ví pí.u.“ dělostřelci posílají tichou poštou vzkaz svému veliteli v bitvě u Slavkova
Je teplota kolem -5°C, sněhový poprašek, ale půda zmrzlá jen povrchově, mrzne, ale je bláto, nad bojištěm svítí v oparu slunce dne 2. prosince 2017
Když v sobotu 25. listopadu z Javorníku vyjíždí Stázina, k bojišti je ještě mnoho kilometrů, puchýřů a půllitrů. Prostě zkouška pro pravé chlapi. Na počátku je malá bitva v Náměšti na Hané, kam na otočku přijelo pár posil, pomohly hlavně večerním zpěvem u Šošovi trubky.
Pochodu se účastní rekordní množství vojáků, jeho tradice je vyhlášená, přestože je letošní organizace Austerlitz výrazně poznamenaná dohady mezi organizátory jednotlivých akcí a tříští se. Jak jde v prvé řadě o peníze je zle a těžko říci, jestli se takto vše odehraje i příšti rok. V letošním roce se podařilo po dlouhém plánování zrealizovat myšlenku udělování pochodové medaile. Čestná vzpomínka především pro ty, kteří na pochod vyrážejí úplně poprvé. Z našich řad Kuba a Robert. Pepíno s blondýnami, Medvěd, Martin, Baron a Fofr, to už jsou stálice, které si šetří týden dovolené ročně na dokonalý relax. Kam se Fofrovi ztratila jedna papuče, jak se spalo U Modré ústřice, z čeho bylo Medvědovi špatně nebo čím zapil páteční snídani norský bohatýr, jak se protáhl svařák na mezi, a kdo chtěl vykrást ve Slavkově banku, o tom historie mlčí. Ke cti účastníkům letošního pochodu zůstává, že obstáli i v nelehké změně počasí, kdy od čtvrtka začal valit sníh s deštěm a k velkém chladu se přidalo ještě mokro. O to tepleji bylo u Černého lva.
Tady se náš příběh potkává se svým písařem. V páteční večer se ku Slavkovu pomalu stahuje všeliké vojsko a pochoďáci zmožení každovečerním bojem vítají čerstvé soukmenovce. Symfonie nočního chrápání v kulturáku je dokonalá.
Do Tvarožné vyjíždíme brzy, máme před sebou ještě dlouhé mrazivé čekání než vše začne. I když pořádnou rozcvičkou je dovézt dvě velká děla a jedno malé, pochodové, přes pole. Kulisu tisícovce vojáků, 60 koní a 15 dělům tvoří na 11 tisíc diváků. Začátek bitvy je pro nás vlažný, na rozměklém poli se manévruje, čím dál složitěji. Baví nás jen náš vlastní Velitel ztracený ve svých povelech a pomáhající si počítáním na prstech. Zde je prostor pro fanoušky, fotografy (doporučuji rozkliknout odkaz https://1drv.ms/f/s!Auxt0t93NWsX7i0aT7tN3mEGZ4tZ) nebo příspěvky na facebook. Poté se v bitvě přiostřuje, protivník nám stojí tváří v tvář, dotírá s touhou ukrást nám prapor a bojištěm duní dělostřelecká přestřelka. Nakonec jsme si zastříleli pořádně a hlavně děl rozhřáli. Vyhládlé břicha jsme nakrmili na Rohlence, kde si Medvěd moc pochutnal a Baron tam byl tak spokojený, že tam chtěl i přespat, ale to jsme mu nedovolili.
Poslední nedělní tečkou zůstala bitva v Sokolnici, která je nepříjemná brzkou dopolední hodinou konání. Se vstáváním a balením se neotálí. Smutným opakováním je obětování jednoho mobilu bohům (bodaj by zloděje mor poskákal, řekl by klasik), loni Fofr, letos Popcorn. Park v Sokolnici je malý, o to více je bitva zahuštěná, pro diváky bohužel hodně pod horizontem, i my stojíme dole a nemáme moc prostoru střílet. Proto ládujeme dvojité, aby nás taky nahoře bylo slyšet, že.
Rok se schází s rokem následujícím a sezóna 2017 zůstává jen ve vzpomínkách a fotogalerii. Přivítali jsme něco nového (třeba spojku na Stázině, Pavla s Vlastíkem nebo velká děla) a také něco málo ztratili (sklo v okně, krýgly a trojrožák nebo zub v Brašově :). Byli blízko i daleko, nejdál až takřka u Černého moře. Odvedli jsme kus práce a také zažili pořádnou legraci. Nezbývá než poděkovat všem, co s námi byli, pomáhali nám a podporovali nás a doufat, že přízeň všech a zdraví se štěstím nám zůstane nakloněno, abychom stejně či ještě lépe mohli prožít i rok následující, jak na akcích pod křídly JDG, tak v osobních životech.
