Na řadě míst Jesenicka byl připomenut osmý květen, den Osvobození, alespoň skromnou pietní připomínkou a obligátním kladením věnců a květin k památníkům válečných obětí. V Uhelné a Velké Kraši se slavilo ještě trochu jinak.

Druhá světová válka s přibývajícími léty začíná pro blahobytnou Evropu představovat už jen nezáživnou historii, nikoli obávaného strašáka válečného běsnění. Tím víc však stojí za to si ji připomínat. Historie a lidské chyby se rády opakují a situace před jejím vypuknutím se až nápadně podobá té, jaké čelíme dnes...
Série akcí na třech různých místech Javornicka a Žulovska, v Uhelné, Vilémovicích a Velké Kraši, měla kromě aktérů společného také jednoho jmenovatele: připomínku těch českých občanů, kteří obětovali své životy při obraně hranic československého státu přímo zde, na Jesenicku. Na jejich počest byly odhaleny hraniční sloupy u památníků dvou z nich: Stanislava Majzlíka, příslušníka finanční stráže, který položil svůj život na lesní cestě k hranicím nad dnešními Vilémovicemi během přestřelky s německými henleinovci 21. září 1938, a Viktora Dadáka, který padl o den později u cesty z Velké Kraše do Vidnavy. 
Uhelná, náves, 9:00: Ještě pár minut před devátou zeje prostranství návsi, kde stojí pomník obětem světových válek, prázdnotou a nic nenasvědčuje tomu, jaká událost by se zde měla odehrát. Jen starosta Ludvík Juřík, s přesností švýcarských hodinek, přichází v půlhodinovém předstihu. Hudba z amplionů postupně přiláká na náves řadu zvědavých místních, včetně dětí. To už jsou na místě i slavnostní věnce, vlajky a také všichni uniformovaní aktéři dnešního dne: gardisté z Javorníku, legionáři i hasiči z místního sboru. Vojácky lakonický, přesto naléhavý proslov starosty Juříka se věnuje průběhu válečných událostí na Jesenicku a připomínce obětí, které válka zanechala v tomto kraji. Podobně jako později ve Vilémovicích, i ze je připomenuta hlavně památka československých občanů, kteří padli při ochraně hranic před sílícím nebezpečím německého nacismu ještě v dobách míru.
Vilémovice, lesní palouk s památníkem St. Majzlíka, 10:00: Od předchozího dne doznalo místo zásluhou javornických gardistů proměnu jako mávnutím kouzelného proutku: vedle památníku zde přibyla i nová informační tabule, která v několika jazycích připomíná důležitou funkci jednotek tzv. Stráže obrany státu (složené z četnictva, finanční stráže, státní policie; podle vládního nařízení se však na skladbě tohoto sboru mělo podílet více organizací. V pozdější praxi roku 1938 patřili k příslušníkům SOS i členové Sokola, střeleckých jednot, Rote Wehr, zaměstnanci Československých státních drah, státně spolehliví jednotlivci apod. Citováno: http://www.fronta.cz/straz-obrany-statu-1-dil-od-ustaveni-do-pocatku-roku-1938 ze dne: 2009-05-11), a hlavně zbrusu nový hraniční sloup ve tvaru stély zdobené barvami státní vlajky. Obyvatelé malé osady v kopcích nad Uhelnou jsou proslulí svou pohostinností. Proto není divu, že záhy po příjezdu začínají mezi přítomnými kolovat pohárky s vínem, vynikající štrůdl a talíře jednohubek. Státní hymnu z amplionů tentokrát nahrazuje sborový zpěv, o to však srdečnější a více bezprostřední.

Velká Kraš, památník Viktora Dadáka na křižovatce u Zetosu, 11:00: Obavy, že se vše nestihne včas a paní starostka Vlasta Kočí bude zbytečně nervózní, jsou zažehnány. I zde přiláká nezvyklé srocení a výstřely z pušek všeobecnou pozornost. K pietnímu aktu se přidává i několik místních a s překvapením zastavují kolem projíždějící řidiči. Tentokrát bez hymny, zato však s čestnou salvou, je slavnostně „odhalen“ druhý ze dvou pamětních kamenů.

Za JDG napsala: Petra Hečková