...aneb co všechno mohou mít společného polská Nysa, Napoleon a Evropská unie?
Polská Nysa se může pochlubit nejen malebným historickým středem města plným gotických, renesančních a barokních památek, ale také velmi dobře zachovaným systémem pevností z poloviny 18. století. Jedna z nich, tzv. Fort II, se stala na přelomu července a srpna tradičním dějištěm bitvy připomínající událost starou více než 200 let: v létě roku 1807 přiměla Napoleonova francouzská armáda pruskou posádku hájící pevnost ke kapitulaci.
Posádka rakouských dělostřelců z Javorníku se i letos vydala obléhané Nyse na pomoc - jako za starých časů: pěšky, za vozem, a po několika kilometrech cesty někteří „slabčáci“ s výrazem notné úlevy i na voze. Popsat peripetie celé cesty by znamenalo zabrat celé vydání Javornického zpravodaje, na místě se ale rozhodně sluší poděkovat obyvatelům Kwiatkowa, kteří nám poskytli útočiště, koňům píci a rozmazleným slečinkám i teplou sprchu. Zkrátka luxus na vojenském pochodu!
I když se hlavní program měl odehrát před branami pevnosti Fort II až v sobotu v pozdějších odpoledních hodinách, náměstí a přilehlé uličky v centru města překypovaly životem už během dopoledne. Spousta návštěvníků, kteří sem ten den zavítali, si zkrátka chtěla užít krásný sobotní den se vším všudy. Ovšem nejen návštěvníků se sjelo velké množství. Letošní rekonstrukce bitvy o Nysu se zúčastnilo na 500 účinkujících. Kromě nejčastějších jazyků – polštiny a češtiny – zaznívala například i litevština, běloruština či maďarština. Ovšem asi nejvíce byla slyšet naše čeština – „hornoslezský model“ – a Jendův flašinet. Od Wagramu doznala i naše technika zpěvořevu značné kvalitativní proměny, takže o diváky, nevěřící vlastním uším, nebyla na hlavním rynku v Nyse rozhodně nouze.
Bitva trvající hodinu přinesla řadu dramatických okamžiků, při níž divákům naskakovala husí kůže: výbuchy granátů, které proti hradbám Nysy vrhali granátníci, smělé výjezdy kavalerie i ohlušující salvy z děl obránců a obléhatelů, neúprosně sevřené šiky pěchoty, plameny a všudypřítomný kouř, zděšený křik žen a dětí, které se marně snažily hledat bezpečí ve zdech kostela, nářek umírajících a raněných... Jaká asi musela být realita? Narozdíl od našich předchůdců před dvěma stoletími, my si to užili a krev byla naštěstí jen umělá. Jen na okraj – snad to nebude znít jako přílišná samochvála – věhlas JDG zabodoval a naší jednotce bylo svěřeno čestné místo proti hlavní tribuně. Není třeba dodávat, že jsme toho využili na maximum.
Dozněly poslední výstřely, pevnost kapitulovala a vlajky francouzských oddílů zavlály nad branami kapitulující a pokořené Nysy. S úderem páté hodiny večerní se rozezněl tón trubky (ano, opět jsme prodali našeho trumpetistu) oznamující mimořádný okamžik: minutu ticha na počest hrdinům varšavského povstání, jehož 65. výročí se tímto mělo připomenout. Symbolickým završením hlavní části programu se stalo předání čestné vlajky udělené Nyse Radou Evropy za „šíření idejí evropské sounáležitosti“. A opět klasika – důležití lidé pronášeli důležité, a hlavně hodně dlouhé řeči. Toho už jsme si moc nevšímali, protože podobně jako my neměli trpělivost ani zvědaví diváci, kteří si přišli na vlastní oči prohlédnout válečné pole a skupinky vojáků šikujících se k odchodu do pevnosti. A samozřejmě také nás a naše tři miláčky – Wilhelma, Maxmiliána a Ferdinanda. Zkrátka, JDG opět zabodovala!

Za JDG napsala:Petruše