Prodlužující se listopadové večery a mrazivá rána znamenají jediné: příchod zimy, období milovaného dětmi pro všechny ty radovánky, které sněhová nadílka přináší. Není proto divu, že si například v Javorníku příchod paní Zimy pořádně pojistili. A kdy jindy než na svatého Martina! Neboť kromě martinských hus, martinských rohlíčků, mladého vínka a dalších posvícenských dobrot k jeho svátku už tradičně patří i první sníh, který tento statný junák na bílém oři přináší s sebou. Tedy, měl by...
Se soumrakem a přibývající tmou se v parčíku kolem městského kulturního střediska začínaly srocovat stále větší a větší hloučky dětí i dospělých. Voňavé dobroty i něčeho pro zahřátí, stejně tak jako dobré nálady bylo stále víc a víc, a přibývalo také mihotajících se světýlek a lampiónků. 
V tom už se děti dočkaly: ozval se povědomý klapot kopyt a kde se vzal, tu se vzal, přijel Martin! Na kobylce Scarlet, v brnění a přilbicí, s vlajícím červeným pláštěm (jen zasvěcení věděli, že se někde v jeho záhybech skrývá i „rudá hvězda“) a s mečem v ruce, doprovázen svým věrným pomocníkem. I blahosklonně pozdravil přítomné obecenstvo – především nedočkavostí dychtící děti – a z rukou paní Zimy, která právě převzala otěže vlády, začal kouzelnou lucernu zapalovat svíčky v papírových lampióncích.
Ta nejdobrodružnější část večera totiž na děti teprve čekala: lampiónový průvod městem. Vedl jej samozřejmě Martin na své bílé kobylce, za ním kráčela paní Zima a přední část celého voje jistila Javornická dělostřelecká garda. Ani ledový vítr a sychravé počasí neodradily od účasti a dlouhý blikotavý had se vinul, konce v nedohlednu. V útulném teple kulturáku už na děti čekala spousta atrakcí, her a soutěží, i s typickou svatomartinskou tematikou: například koňské dostihy či hod podkovou. Svatý Martin totiž není jen patronem jezdců, vinařů a vojáků, ale také hus a hlavně koní.

Za JDG napsala: Petruše