Že se člověk rád vrací na místa, kde je mu dobře – to je známá věc. A tak se naše garda už potřetí vydala do Bratislavy, aby ji (tak jako před 200 lety) zachránila před Napoleonem.
V pátek 26. 6. naše čtyři plně naložená auta vyrazila na jih. Praktičtější by možná bylo cestovat kamionem, ale na ten jsme se zatím nezmohli. Slovenskou metropoli jsme našli bez problémů, jen tu „myší díru“ u Auparku ne a ne trefit.
Nedaleko břehu rozvodněného Dunaje jsme rozložili náš stanový tábor a bylo se čím chlubit. S uspokojením můžu říct, že naše vybavení je rok od roku vymakanější – nové stany pro mužstvo, svítilny, fungl nová (vyleštěná) konvice na vodu, torny, čutory a hlavně nové hlavně od kanónů! A to nemluvím o nových posilách naší jednotky.
Protože bylo večerní střílení přes Dunaj přesunuto až na sobotu, o program se nám postaral náš vojenský orchestr – housle (Mára), flétna (Houbař), kytara (Karel). A prali do toho tak, že se u nás s obdivem v očích zastavovali i nepřátelští vojáci. Koncert utichl až se svítáním.
Sobota byla o vaření, přípravě nábojů a nácviku obsluhy kanónů. Zároveň jsme přijímali zprávy z domova o nečekaných povodních, které braly nejen domy, ale i životy.
 Bitva byla naplánována na 17:00 hodinu. Půl hodiny před jejím začátkem se to stalo. Začalo pršet a chcalo až do večera. Protože bylo teplo, déšť nám ani trochu nevadil. Střílelo se o život – a v tom vlhku to sranda nebyla. Nechyběla tradiční finta s dýmovnicí ani amputace končetin. Za naši statečnost tentokrát v opravdu bojových podmínkách jsme byli odměněni medailemi. Večer jsme si vychutnali odstřelování Bratislavy přes Dunaj vylévající se z břehů. Síla nám zbyla i na nepřeberné množství her, kterými jsme se bavili do tří do rána.
V neděli zněl rozkaz jasně – co nejrychleji sbalit stany a vydat se domů. Nikdo z nás netušil, v jakém stavu jsou silnice. I tak jsme se stihli zastavit na jižní Moravě. Martin tu po předchozí domluvě pro naši gardu získal dva nefalšované žebřiňáky. Máme my to schopného velitele!

Bratislava nás opět nezklamala. Domů jsme se ale vraceli s obavami. Čekala nás další bitva – tentokrát s vodou.

Za JDG napsala: Míša Rychlá