Na sobotu 2. února 2008 jsme byli pozváni do nedaleké Vápenné na Masopust. Bylo to nedaleko, tak 3 vozy postupně vyrazily i s markytánkami a ratolestmi směr místo určení. (Někde mezi Fořtem a Žulovou trhl kanón i s vlečňáčkem svůj osobní rekord.) Je takový zvyk, že pokaždé se něco nepodstatného nechá doma nebo na garáži. Tentokráte jsme z auta nevytáhli čerstvě vyžehlený prapor.
George tentokráte nemohl jít a půjčil mi svou flintu rezavou jak liška. Jen do ní bylo třeba dát kamínek. Vladanovi, který mi jej tam ve Vápenné šteloval, málem z hlavy vystřelil klobouk, jak mu hrůzou vlasy vystartovaly, když zahlédl „vzorně“ udržovaný kvér. Jen co jsme doladili výstroj, zazněl rázně buben, kterým nás Marek Kubíček svolal k nástupu. Opustili jsme tedy kanón v palebném postavení na kótě u pašíka a vydali se na seřadiště.
Tlak, rosný bod, teplota kolem nuly, svatební koláčky a ve skle dobře skladované švestky dávaly tušit zajímavou akci. Po upřesnění trasy pochodu se nám rozjasnily tváře. Nešlo se kolem celé Vápenné, tudíž pokus o získání titul historicky oděný turista byl odložen na Nysu. Jakožto civilkář jsem mezi pojídáním koláčků prodělal rychlé zopakování kurzu zacházení s palnou zbraní následovaný mžikovou pořadovkou.
Během cesty se krom malé přestřelky bez obětí na životech nic podstatnějšího neudálo. Po návratu na kótu u pašíka kanón radostí pálil téměř sám.  Poté jsme se důstojně střídali u vchodu sálu, jako čestná stráž. Zbytek jednotky mezitím prošoupával podrážky bot na tanečním sále. No co vám budu vyprávět: Jedlo se, tančilo, pilo... a až do odjezdu pod rouškou tmy dobře bylo.

< 2. února >

napsal: Lomi