Malijai je městečko z 12. století.  Leží na pravém břehu říčky Bléone v Provence. Cestou z Elby zde 4. března 1815 přenocoval Napoleon a právě na jeho počest zde co dva roky slaví „Napoleonské dny“.
Po 26 hodinách dlouhé cesty přes hory a doly Rakouska a Itálie jsme v malé francouzské zahradě u zámku z 18. století rozbili náš tábor. Přiznám se, po příjezdu našich 2 autobusů jsem moc nevěřil, že se mezi ornamenty ze živých plotů podaří naskládat stany pro 70 lidí představujících vojska protifrancouzské koalice. Povedlo se! Francouzští vojáci měli svůj tábor umístěný pod námi mezi říčkou a stěnou zámecké zahrady.
Sjezdili jsme s gardou už pěkných pár bitev, slavností, výročních akcí, ale v každé zemi kladou důraz na něco jiného. Na Slovensku jsou hlavní bitvy, v Maďarsku naopak vzpomínkové akty u spousty pomníků a v sousedním Polsku mi to přijde vyvážené. Až tady jsem si uvědomil odkud nejspíš pocházel kaprál z pohádky S čerty nejsou žerty verbující v hospodě Janka. Tady ve sladké Francii jsme si každou chvíli připomínali jeho slova: „Che, che, che, prosim tě, co bys na tý vojně chtěl dělat? Tam sou samý parády, přehlídky, vycházky a hlavně … peníze.“ Jen místo těch peněz by se spíš hodilo napsat pochody a parádní kapela.
Jedině zde najednou začala ustávat zuřivá palba. Vojáci obou stran nevěřícně zírali, co se to šine z rohu bojiště. Vidět pochodovat vyhrávající kapelu bojištěm uprostřed bitvy, to se jen tak nevidí. Byla to slavná Hudba Waterloo.

S pomocí Milana a Toníka za JDG sepsal Lomi