Dne 31. 5. 2008 bylo vedro snad už od svítání. „Hicna nebo mráz – dělostřelce nezvikláš!“ Za tropického hicu jsme vytáhli na zahradu Dittersova domu. Pod rukama Javornické dělostřelecké gardy vyrostl velký stan, zázemí pro občerstvení, hry a soutěže pro děti.
Tentokrát vše bylo o to těžší, že se v Javorníku hrál prestižní volejbalový turnaj. Některé naše markytánky jsou skvělé volejbalistky.  Zatímco děvčata bojovala na saku, my jsme válčili se stany a dalším vybavením. V kočárku nám rozkošně spinkal nejmladší dělostřelec. Bravurně jsme postavili  velký stan. Dílo nám šlo pěkně od ruky. V jednu chvíli se však něco zvrtlo. Trochu zapracoval strejda Alzheimer a najednou na stavění společenského stanu zbyli tři dělostřelci. A maličký „Klíček“ byl jedním z nich. Jediné místo, kde se mu líbilo, nalezl v náručí taťky „nás všech“. Dva Na stavbu takového společenského stanu však potřebujete alespoň dva lidi. Čtyři tyče v rozích, čtyři kolíky a šňůry k nim. Několik ran pořádnou palicí. Prostě nic náročného. Ne však s hodným mrňousem v náručí. :-) Naštěstí, kde se vzal. Tu se vzal. Po chvíli se objevil Davča Hradil a se stavbou nám pomohl. Chvíli nato se objevila další část dělostřelců a přípravy pokračovaly v plném proudu.
Hodina „H“ se přiblížila neskutečným tempem. Ani jsme se nenadáli a ptal se nás pan konferenciér: „Jaké atrakce jste si připravili pro děti?“ Tak tedy... Mladí i staří si u nás mohli vyzkoušet střílení prakem na plechovky. (Dříve narozeným to šlo kupodivu mnohem lépe.) Pro mnohé bylo oříškem hodit dělovou kouli, takovým způsobem aby trefili hlavičku alespoň jednoho stanového kolíku. Klobouk dolů musím smeknout například před Filipem Š. Ten překonal sám sebe a napodruhé vyšplhal po laně až nahoru. Oblíbenou disciplínou byl také hod flintou do žita. (Na otevření dalších připravených disciplín nám však bohužel chyběli lidi.) Vedle u airsofťáků se pro změnu jinou flintou střílelo na terč a házelo na cíl prapodivným způsobem. Od nás pokračovali malí sběratelé razítek za dalšími úkoly a atrakcemi.
Závěrem je třeba poděkovat Hečkovým za pomoc s občerstvením. Toníkovi, který obětavě v tom vedru pekl maso. Věrce, že mu přišla pomoct namísto volejbalu... Ten výčet dobrých lidí by byl sáhodlouhý a nerad bych na někoho zapomenul. Tak prostě děkuji všem, kteří nám pomohli či nás podpořili na Dnu dětí v Javorníku.

napsal: Lomi