Po dlouholeté odmlce dali kamarádi z Uhelné a z okolí, co se věnují středověké a poslední dobou třicetileté válce vědět, a pozvali nás na bitvu do Vápenné.

V sobotu po obědě nakládáme kanony na podvozky z 15. století, oprašujeme lopatky na dávkování prachu a jiné nástroje, jimiž se odlišovalo nabíjení kanonu ve středověku oproti napoleonskému období. Po příjezdu na bojiště jsme byli překvapeni pěkně postavenou replikou tvrze a popraviště. Organizátoři již měli připraveny palposty pro naše mazlíky. My jsme se převlékli do našich oprášených středověkých uniforem a střeleckých šalířů.

Hned po zahajující salvě opustili vymezený prostor pro diváky všichni pejsci a s nimi na vodítcích i jejich majitelé, za nimi prchaly maminky s kočárky, v nichž brečeli malí človíčci. Zato vše mohla přítomnost blízkých skal a jejich mnohonásobná ozvěna.

Scénář bitvy byl velmi dobře sepsán a taky zrealizován, řinčení zbraní, rázné povely hejtmanů se nesly nad bojištěm. Útok Královských se střídal s protiútokem Lepků. Nakonec po několika skvělých šermířských ukázkách byl hejtman Lapků přítomným popravčím sťat na hrdle tak drsným způsobem, až t toho divákům tuhla krev v žilách. Po závěrečném defilé přišly ukázky práva útrpného ve středověku. Vše bylo připraveno do nejmenšího detailu, a tak když oběšenec visící na oprátce zatřepal naposledy nohama, nebylo mi zrovna nejlépe po těle. To by byl klid, kdyby fungovalo tohle právo tak i dnes!

Počasí nám přálo, tak po několika posledních výstřelech pro diváky a nezbytným fotografováním, jsme se přátelsky rozloučili s pořádající Slezskou korouhví a vyrazili zpět do Javorníku.

<16. června >

napsal: Martin D.