21. prosince na celý zmrzlý Javorník padla mlha. Nebyla to obyčejná mlha z večerníčků o Rákosníčkovi. Byla to mlha s bludným kořenem a prvky trojúhelníku od Bermud. Ten trojúhelník měl nejspíše jeden z vrcholů u staré lípy nad střediskem, druhý mysticky ležel na poli padlých a třetí se zastavil u místní lékárny. Možná byl trochu jinde. Nebyl čas to zkoumat blíže. (To necháváme na Mulderovi a jeho partnerce.) Hlavní je, že nám v něm zmizel chlap a jemu signál mobilu i pojem o čase.
Výzbroj na dílně naložili chlapi, kteří neměli čtvrthodinové zpoždění jako já. Seděli jsme připraveni vyjet autem systémem start – cíl od garáže rovnou k přechodu na Travné. Atmosféra ve voze houstla i s dalšími nastupujícími bratry ve zbrani. Během pátrací a záchranné mise jsme plně naloženým autem přejeli přechod u kulturáku, Hrušky i bývalého muzea konopí, ale náš chlap stále nikde. Při dalším pátracím kolečku okolo garáže jsme přejeli další 3 přechody. Zase bezúspěšně. Čas nás tlačil. Kontaktovali jsme domorodce a nechali mu vzkaz, když už to nešlo mobilem. Auto přetékající chrabrými dělostřelci se hnalo do kopců na přechod – tentokráte hraniční. (Pozn.: Za to že už tam ta závora není, nemůžeme tak úplně my ale tak trochu mocipáni z EU.) Na Travné v okamžiku našeho příjezdu byla inverze ale také téměř všichni. Dokonce nás tam s úsměvem a nejapnou poznámkou o zpoždění vítal i náš v mlze pohřešovaný gardista.
V rychlosti skládání vybavení, mašírování s kanóny a rekvírování místa pro naše miláčky zanedlouho nebudeme mít konkurenci. Jen někteří hnidopichové opovážlivě tvrdí, že styl našeho pochodu je nějaký zvláštní. No, zkuste si vyběhnout namrzlý kopec ve dvojko s kanónem za sebou a bez bubeníka, který by udával krok. Zaujali jsme pozice. Do půlnoci zbývalo dost času, který jsme využili na cvičnou střelbu. Bohužel se mi nepovedlo správně zasunout patronu do laufu pochybné čistoty. Následkem toho jsme předvedli divákům etudu na téma odvrtávání patrony a čištění hlavně. Do té chvíle bych nevěřil, že to může mít takový úspěch. Sousední osádka pálila ránu za ranou, ale nejvíce diváků se tlačilo kolem našeho kanónu. Snad pro veliký úspěch jsme tento čistící kousek vzápětí reprízovali. Měl jsem chuť zahodit ládovák a propadnout se hanbou do západního Německa, ale napotřetí se nám podařilo vystřelit. Snad se střelecké družstvo složené z vojáků i nevojáka nedotčeného běháním po buzerplace nechalo inspirovat a během pořadové předvedlo na jeden šifrovaný povel celou sbírku variací na „čelem vzad“ od pruského Rechtsum až po dvojitou čtvrtotáčku vlevo populární na cvičácích za búrských válek. Musí se nechat, že flinty střílely výborně a nadělaly spoustu parády.
Následovaly tradiční proslovy místních i krajských politiků. Zvláštností bylo i odpálení jednoho aperitivního ohňostrůjku, který byl po chvíli vystřídán parádním ohňostrojem. Rázem nám všem bylo jasno, že polští hasiči nepřijeli s cisternou dělat jen pořádkovou službu.
Dále se již nedělo nic moc zvláštního. Někdo z polské strany flexou odřízl cedule, závoru, ...a jiskrnou nocí se jelo domů.

< 22. prosince >

napsal: Lomi