Javornická dělostřelecká garda se premiérově vydala do zahraničí i s velkým kanónem. V uniformách rakouských dělostřelců jsme pomáhali potlačovat dalším rakouským jednotkám povstání lidu ve městě Livorno. (Se zapůjčenými replikami pušek a v bílých uniformách rakouských granátníků vypomáhali dva z nás Císařské městské gardě ze Zlatých Hor.)
Stanový tábor jsme rozbili na pruhu země mezi strmou stěnou pevnosti Fortezza Nuova a příkrým břehem vodního příkopu. Po vztyčení naší státní vlajky jsme se vydali na obhlídku města. Jako správní suchozemci jsme šli omrknout lodě v přístavu a Tyrhenské moře. Cestou nešlo neochutnat proslulou italskou zmrzlinu.
V pátek večer jsme společně s Italy, Rakušany i Maďary šli „pochod světel“ od Fortezza Vecchia (staré pevnosti) na pobřeží do komunitního střediska ve městě. V sobotu bylo proti naší domovině strašlivé vedro. Nicméně jsme zvládli 3 bitvy a kladení věnců. První zteč se odehrávala dopoledne na nábřeží. Znovu jsme se s povstalci utkali odpoledne poblíž našeho ležení na náměstí Republiky. V poklidu jsme si na rozpáleném náměstí cvičili pořadovou techniku. Najednou nás s křikem napadli povstalci. Díky společnému úsilí dělostřelců i granátníků se nám podařilo odrazit první nápor povstalců. Zformovali jsme se do obranného postavení. Diváci poslouchali moderátorovo líčení dávné bitvy. Náhle jsme čelili dalšímu útoku. Děla pálila ránu za ranou. Granátníci zaujali palebné postavení. Začala obrovská řež. Padala rána za ranou. Poblíž nás vzplály balíky slámy. Štěstěna se chvíli přikláněla na stranu povstalců. Síly jim však slábly. Následoval úspěšný rakouský protiútok. Několik zajatců jsme museli v táboře popravit. Toto kolo jsme tedy vyhráli. Následoval odpočinek nazývaný táborový život. (Při 25°C ve stínu jsme se v uniformách a s bagančaty na nohou ploužili po táboře a hledali kousek stínu.) Napjatě jsme očekávali instrukce k večerní bitvě v ulicích města. Konečně nás naložili do autobusů MHD a ty nás za šera vyplivly někde na sever od tábora. Následovalo čekání na tmu a jednotky z dalších táborů. Konečně! Sešikovali jsme se a vyrazili získávat ulice z rukou povstalců. Tváří v tvář vycvičeným jednotkám měli povstalci pramalou šanci na úspěch. Špalíry diváků lemující ulice vytvářely báječnou atmosféru. Večer byl zakončen ohnivým vodopádem, který se valil z hradby pevnosti do našeho ležení. Na poledním slunci se za přítomnosti místních politiků, historiků, řečníků a dalších konal pietní akt.
Odpoledne jsme sbalili tábor. Rozloučili jsme se s ostatními příznivci vojenské historie z různých evropských států a vydali se na zpáteční cestu k zemi oplývající mlékem a strdím.

< 11. - 13. května >

napsal: Lomi