Javorničtí dělostřelci ukončili svůj první rok rozloučením na naší "Kraví hoře". Samozřejmě, když něco pořádá Garda, tak to nemůže být nic jednoduchého. Nějaký ten litr potu nebo spíše ještě více. Jeden den chystat dřevo, další den zabíjet kůly ke stanům a celý večer držet "halt", aby ten stan zůstal na jednom místě. Mezitím každou hodinu odpálit salvu, aby i dole v Javorníku slyšeli, že jste ještě nebyli pobiti (větrem a plískanicí). Kdo si dal tu práci, a dobil vršek "hory", tak mohl nejen vidět parádní výzbroj a výstroj naší Gardy, ale také občerstvit své tělo a ducha nějakým tím dlabancem či dobrým pitím od pilných markytánek.
Půlnoční salva již byla tradičním "rodinným" dýchánkem, který se za doprovodu bujarých pamětních písní táhl skoro až do umrtvení . O to horší bylo uklízení a balení tábora po ránu.
<31. prosince l.p. 2006>